Jsme v časopise:)
V srpnovém čísle časopisu Pes přítel člověka je Mie- vlastně našemu týmu:) věnována jedna stránka s článkem a fotečkami......Takže my budem ještě nakonec slavní:) A to díky Mii velikosti a jedinečnosti:)
Zde rozhovor v originále : (v časopise upravený)
Míša a Mia
Jaké jsou podle tebe, Míšo, výhody a nevýhody tohoto plemene pro dogfrisbee?
Na začátku bych objasnila „co vlastně Mia je“J. Mia je fenka plemene Cane Corso, bez PP,ale trošku jinak stavěná než jak má caník podle standardu vypadat. Patří tedy mezi Molosy. Už to napoví, co jsou Mii „nevýhody“pro Dogfrisbee. Rychle se unaví, a to hlavně, když je teplo. Ale když je to správné počasí, je z ní drak. Disky miluje a je do nich opravdu blázen…až jí musím někdy krotit aby si neublížila. Nejradši na ní mám to upřímné nadšení, když vytáhnu disky a ona kolem hopká a těší se, až vyhodím první talíř. Jediné co mě napadá za „nevýhodu“, která mě opravdu mrzí je, že jí nemůžu chytit do náruče ve výskoku…protože jí neunesu, ale to není tím, že je Mia velká….to je tím,že já jsem maláJ
Zatím ses účastnila pouze distančních závodů, vrhnete se i na freestyle?
Nedávno jsme byly na našich prvních distančních závodech, kde jsme se zůčastnily spíš jen tak ze srandy a o to víc mě překvapilo umístění v DogDartbeeJ. No a freestyleJ?……..určitě bych ho chtěla s Miou zkusit. Mia má mnohem radši hru s více diskama než s jedním, jako je u distančních soutěží. Ale já se ještě musím dost učitJ
Co bys poradila lidem, kteří chtějí začít dogfrisbee také s velkým plemenem?
No určitě ať to nevzdávají! Vždyť to nevadí, že takové telátko nebude nikdy vynikat extra výkony (vyniká svojí velikostí J). Pokud to psa baví a nemá zdravotní potíže, nevidím problém v tom, aby dogfrisbee dělala Německá doga…J Myslím, že to je asi víc o člověku, o trénování a o přístupu………….psovi je celkem jedno jestli si hraje jen tak na louce a nebo na hřišti při závodech….a ještě je to pro psa výborná socializaceJ
Jak jsi se k dogfrisbee vůbec dostala?
Minulé prázdniny jsme na chatě našli létající talíř „pro lidi“ a házeli si s ním. Mia, jak ho viděla, hned ožila a běhala pro něj…do té doby ji takto žádná hračka nezaujala. Začala jsem tedy na netu shánět informace a hlavně disky, které by vydržely Mii zákus. (To mě napadla další nevýhoda- velká spotřeba disků, i těch odolných). A také někoho, kdo by mi ukázal pár hodů. Tak jsem se dostala k Pavlovi Ryttnauerovi v Ústí nad Labem ( kde bydlím ) a Tomáši Kociánovi v Brně ( kde studuji ). A díky nim už pár měsíců trénuji pravidelněJ
Co tě na něm baví?
VšechnoJ. Nejvíc asi to, jak to baví Miu. Ta spolupráce psa a člověka. Že to není pořád to samé dokola, ale člověk (i pes) se má pořád co učit. Velká výhoda je, že kdekoliv na travnaté ploše stačí vytáhnout disky z batohu a nic víc člověk nepotřebuje. A hlavně, i když to tak možná nevypadá, je to docela sranda a člověk se při tréninku pěkně nasmějeJ
Jaké jsou tvoje plány a čeho byste chtěli dosáhnout?
No pro mě už naše první závody jsou velký úspěchJ A vlastně už i to, že jsme na nějaké jeli, nikdy jsem totiž neplánovala závodění. Spíš jen takové rekreační zaházeníčkoJ Po závodech v Nymburku jsem chtěla jet na závody do Olomouce, ale bohužel mám zkouškové a musím se věnovat škole. Chtěla bych s Miou zkusit freestyle-začátečníky, ale ještě nevím kdy a kde. No a náš cíl? Jednoznačně Dog catchJ
Více o nás na www.mia-canecorso.estranky.cz J