Něco o tomto plemeni
Cane Corso patří mezi Molossoidní plemena. Dle FCI se tyto plemena řadí do druhé skupiny. Všude na netu si můžete přečíst standard plemene i detailní historii a proto, se tu spíše zmíním o vlastních zkušnostech s tímto plemenem a o tom, co mi utkvělo v paměti.
Kaníci pocházejí z Itálie, byli používáni na italských farmách k hlídání zvířat, které statkáři chovali. Byli pořád v blízkosti člověka a s ním také spolupracovali, proto i v dnešní době jsou velmi závislí na člověku....ale jen na tom svém, jediném páníčkovi, pro kterého by položili život (bez přehánění i dnes ). Svého pána miluje celým svým srdcem, proto k tomuto plemeni musíme přistupovat vždy spravedlivě a s láskou. Cane corso se využívalo i k lovu divokých prasat, a to tak, že po uhnání prasete rychlejšími plemeny psů, se vypustili tito molossové, kteří měli za úkol zfixovat divočáka do příchodu pána. Jejich úkolem bylo zakousnout se do velmi citlivého rypáku prasete. Ztráty psů při těchto lovech byli obrovské.
A ještě dříve, jako staří římští molosové, bojovali v arénách na život a na smrt.........a proto je někteří lidé řadí mezi " bojová plemena".
Mia je taková krvelačná bestie, že v klidu žije v jednom bytě s kočkou,fretkou, potkany a jinými zvířaty a vím, že by jim nikdy neublížila.
Mezi psy je přibližně od dvou let mírně dominantní, má svůj způsob hraní, který moc psů nechápe...a já se jim na jednu stranu nedivím .) Taková je na nově poznané psy, všechny naše staré znamé miluje a nezkouší na ně své manýry a má je hezky zaškatulkované ve " smečce ", proto při seznamování s novými kamarády musím Miu krotit a jak si ho zařadí a pozná, že nemá cenu machrovat, chová se normálně. ( machruje hlavně na feny )
Je pravda, že i Mia je nedůvěřivá k cizím lidem, ale v tom smyslu, že by se nikdy nenechala odvést cizí osobou ani tou kterou dobře zná( pokud to nejsem já nebo můj přítel ). Jinak hlazení, drbání a podobné příjemnosti přijímá od každého, kdo se jí jen trochu líbí.
Pokud je venku na zahradě nebo na cvičáku, tak hlídá. Její hluboký štěkot budí respekt a ona to ví, ale vždy zůstane u štěkotu....pokud někdo neohrozí její paničku (ještě se nikdy nestalo, tak nevím přesně jak by se zachovala )
Z her miluje přetahování a aport, myslím, že poslušnost jí jde dobře, jen já se musím víc učit:) Ale co už je špatné od malička, je její chuť k jídlu........nikdy pro ní miska nebyla tím hlavním. A pokud jsem jí chtěla vnutit granule, prostě nežrala. Jen pár granulek za ten měsíc do sebe z nutnosti dostala, asi jako záchovnou dávku:) Od té doby vaříme a vaříme a Mia papá a papá:) Tak v jedenácti měsících měla 35kg a já jsem ráda alespoň za to. Také od dvou měsíců věku přidáváme kloubní výživu, tak snad budou ty kloubíky v pořádku:)
Mia je bezvadný pes, kterého bych nevyměnila za nic na světě, vím, že mě miluje nadevše a nikdy bych nezlomila křehké srdíčko tohoto bojového psa!!!!!!!!!!!!!!!!!